Kde se vzal velikonoční beránek, zajíček, kočičky a pomlázka?

Zvyky, tradice a symboly Velikonoc
Velikonoční zvyky se v běhu doby mění. Pro nenábožensky smýšlející jsou Velikonoce především oslavy jara, probuzení přírody a nástupu teplejších, na sluneční svit bohatších dnů, na které se všichni po dlouhé zimě těší. V domácnostech se často udržují staré velikonoční zvyky, jako je pečení beránka či mazance, zdobení vajíček, pletení pomlázky na pondělní koledování. Lidé si zdobí byzy symboly jara, posílají velikonoční přání. Někdy příznivé počasí láká na výlety do přírody, zvlášť připadnou – li Velikonoce na teplý dubnový víkend, jindy se koledníci brodí v mokrém sněhu, pokud jsou Velikonoce na konci studeného března.

Beránek
Symbol Ježíše Krista jako oběti za spásu světa. V křesťanství beránek symbolizuje Beránka božího. Nevinného, čistého a poslušného beránka, který byl obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchů a od smrti. Beránek je jako obřadní pokrm známý už od středověku. Nikdo už ovšem nezjistí, zda se velikonočním beránkem rozumí dnešní sladké pečivo ve stovkách variant nebo skutečně pouze jehněčí maso.

Kočičky
Dalším symbolem Velikonoc jako svátku jara jsou větvičky jívy ,,kočičky“, tedy lépe řečeno svěcené kočičky. V evropské kultuře nahradily palmové ratolesti, kterým byl Ježíš při svém příjezdu do Jeruzaléma vítán. Lidé od pradávnavěřili, že ,, kočičky“ posvěcené na Květnou neděli mají magickou moc. Tři kočičky a posvěcené smítky bývaly prý lékem proti bolesti v krku a zimnici. Přidávaly se také kravám do krmení, aby dobře dojily. Hospodář kladl větvičky jívy za krov a zapíchával je na kraj pole. Věřil, že astavení bude chráněno před bleskem a že úrodu nepomlátí kroupy. Na Velký pátek pomáhal vrbový proutek otevřít zemi i skálu a ukázat tak skryté poklady. Dívky se chodívaly tento den česat pod velkou vrbu, aby měly dlouhé a zdravé vlasy.

Vysévání obilí
Symbolizuje počátek zemědělských prací – obvykle se vysévá tráva nebo nějaké obilí do nízké misky s hlínou, nechá se vzklíčit a zdobí se kraslicemi.

Oheň a svíce
Velikonoční oheň představoval především světlo, spojené s Ježíšovým zmrtvýchvstáním. Oheň se zapaloval a světil o Bílou sobotu při obřa-dech Velké noci ( ze soboty na neděli). Stejně jako jarní slunce znamenalo vítězství nad zimou, stejně tak byl vykládán opětovný příchod Ježíše o Velikonocích. Svíce patřila a patří k nejdůležitějším symbolům ve všech koutech světa. Světlo vždy symbolizuje život. Podle staré tradice se svíce zapalovala od posvěceného ohně v noci z Bílé soboty na neděli, kdy Ježíš vstal z mrtvých.Tato slavnost Vzkříšení se zahajovala vnesením zapálené svíce, za třikrát opakovaného zpěvu “ Světlo Kristovo“ do úpně tmavého, zhasnutého kostela. Byla to jakási připomínka křesťanům, jakým zásadním obratem je vzkříšení Krista – jako noc, která se proměňuje v den. Lidé vcházející do kostela si připalovali své svíce, čímž naznačovali, jak i oni byli Kristem ovlivněni. Tím se postupně celý kostel prozářil světlem. Zapálená svíce se ponořovala do vody, posvěcené na křestní vodu a zapalovala se od ní také křestní svíce. Bílá barva svíce symbolizovala čistotu, naději a nový život.

Kříž
Symbol kříže, spojovaný především s křesťanstvím, byl znám a uctíván v různých kulturách i náboženstvích, jako významný symbol propojení božského a pozemského světa. V křesťanství patří kříž také k důležitým symbolům, z důvodu ukřižování Božího syna, Ježíše Krista. Trest ukřižování patřil k trestům výjimečně krutým a ponižujícím, na kříži končili za své činy ti největší provinilci.

Velikonoční vajíčko
Je od dávných časů symbolem plodnosti úrody, života, narození a návratu jara. Lidovou tradicí je zdobení vajíček a jejich darování. Přisuzovala se jim nadpřirozená moc, která se zvyšovala jejich odbarvením nebo připojením ornamentu. Zdobená vejce se užívala nejen při jarních obřadech, ale také při narozeních, svatbách a pohřbech. Protože kultovní smysl nemělo darování, ale požití jejich obsahu, zdobila se od nepaměti vařená. Zvyk konzumovat vajíčka souvisí patrně s velkým půstem, při němž se nesměla jíst ani vejce, a proto lidé nedočkavě čekali, až postní doba skončí. K barvení vajec se dříve užívalo nejrůznějších odvarů – ze šafránu, kmínu, lipového květu, kopřivového kořene, cibulové slupky, červené řepy špenátu aj.

Velikonoční zajíček
Bible řadí zajíce mezi tvory maličké na zemi a moudřejší nad mudrce, takové, kteří symbolizují skromnost a pokoru. V lidovém pojetí se zase zajíček považuje za symbol mrtvých vstání. A to proto, že nikdy nespí, nemá totiž oční víčka. Současný velikonoční zajíček má však jednoznačné poslání. Přináší dětem vajíčka, nejlépe čokoládová. Tradice zajíčka – nosiče k nám pronikla z Německa a postupem času se postava zajíčka stává stále populárnější. Ptáme-li se, proč právě on může za tajné roznášení sladkých dobrot po zahradách a domech, odpověď je jednoduchá. Zajíc se zjara velice často dostává do blízkosti lidských obydlí, protože tu hledá potravu. I v našem kraji patřilo ke starším velikonočním zvykům honit zajíce. Znamenalo to hledání vajec ukrytých v poli. Kromě toho: Zajíček nutně nemusí obdarovávat svými sladkostmi pouze na Velikonoční pondělí a navíc na roznášku není zdaleka sám. Někde děti objevovaly na zahradě vajíčka od Pánbíčkových slepiček už na Zelený čtvrtek, jinde hledaly v zahradách a polích červená vejce od kohouta či skřivánka.

Velikonoční kaktus
V mnoha domácnostech se setkáváme s rostlinou s výrazně červenými květy, což je velikonoční kaktus. Velikonočnímu kaktusu se také někdy říká „ věšák“ pro jeho dlouhé převislé listy. Pro laika je tento kaktus podobný kaktusu vánočnímu, jeho květy se vyvíjí již v zimním období, ale rozkvétají až kolem Velikonoc.

Vynášení smrtky
Hlavním motivem jarních slavností bylo vynášení smrti, zvané též Morana, Mořena o pátou neděli postní. Figura v podobě smrti se za zpěvu a pověrečných her házela do řeky, aby spolu s ní ve vlnách zmizela zima, nemoci a nečisté síly.

Velikonoční klapání
Jedná se o prastarý zvyk, kdy od Zeleného čtvrtka až do vzkříšení Krista na Bílou sobotu přestávají znít zvony, protože podle legendy odletěly do Říma. Hlas zvonů dočasně nahrazují děti klapáním a řehtáním po vsi různými druhy dřevěných řehtaček, klapaček, mlýnků, trakařů a dalšími doma vyrobenými nástroji. Věřívalo se, že tímto zvykem se vyžene z domů všechno zlé, včetně hmyzu a myší usazených přes zimu v domech.Zvykem také bývalo a stále ještě je, že se na poslední obchůzce za hrkání vybírají po domech drobné peníze, vejce a cukrovinky. Velikonoční hrkání přijalo v některých krajích motiv honění Jidáše.