Sousede, poznáš, kam který zvyk patří?

Velikonoční ohně
Velikonoční ohně mají za úkol pozdravit slunce. V dávných dobách měl tento zvyk zajistit plodnost a dobrou úrodu. Velikonoční ohně byly zapalovány jako jarní ohně, aby symbolicky opět na zemi přinesly plodnost a růst. Symbol velikonočních ohňů byl později využit při křesťanských oslavách velikonoc, kdy se světí velikonoční svíce a ta se pak vnáší do zšeřelého kostela. Toto světlo je pak symbolem Ježíše Krista a nového života, který přinesl na zemi. Lidé věřili, že zapálením velikonočních ohňů již končí zima. Zvyk zapalování velikonočních ohňů není v oblasti Krušných hor příliš rozšířen.

Nabírání velikonoční vody
Nabírání velikonoční vody je spíše pohanským zvykem, který je spojen s mnoha pověrami. Velikonoční voda nabraná přímo z pramene je považována za lék na veškeré oční onemocnění, vyrážky a další nemoci. Věřilo se, že ten, kdo se na ráno o velikonocích vykoupe v tekoucí vodě, zůstane mladý a krásný. Stejným způsobem se ochraňovala před nemocemi i hospodářská zvířata, která byla o velikonočním ránu do potoků také nahnána. Voda, která byla symbolem života a plodnosti, byla uctívána u příležitosti oslav germánské bohyně jara a plodnosti Ostery. V průběhu staletí byl k tomuto zvyku přidán i křesťanský význam. Voda musí být nabrána z potoku či pramenu pouze v noci z Bílé soboty na Velikonoční neděli a to od půlnoci do svítání. Velikonoční voda je symbolem plodnosti. Mladé dívky, které si ji šly nabrat, ji musely nabírat proti proudu v naprosté tichosti. Ticho nesmělo být nijak přerušeno, aby voda neztratila své blahodárné a ozdravné účinky. Tato voda měla po celý rok ochraňovat před nemocemi, neštěstím a podobnými událostmi. V různých částech Německa se jako poděkování a symbol vděčnosti studny bohatě zdobí velikonoční výzdobou.

Pomlázka
Je živou tradicí a jedním z hlavních symbolů Velikonoc. Pojem pomlázka značí svazek spletených vrbových proutků, jako nástroj určený ke stejnojmennému šlehání dívek a žen, prováděného v Pondělí velikonoční (dříve i o Velikonoční úterý, zvané ,,odplatné outerý“, kdy děvčata oplácela hochům). Pomlázku musel umět každý chlapec, a proto kolem toho, kdo ji uměl uplést, se vždy scházelo dost malých hochů, kteří se tomuto učení chtěli přiučit. Do pomlázky se vplétala buď červená stuha, nebo červená nit. Pomlázky se pletly různě velké. Od malých, které se nosívaly stočené v kapse, přes klasické, s nimiž se chodilo na koledu, až po téměř dva metry dlouhé tzv. obřadní. Šlehání symbolizovalo předání svěžesti, mladosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Děvčata se šlehala, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. V hospodářství vyšlehal hospodář čeládku, aby nebyla líná, a zašel i do chléva, kde vyšlehal krávu, aby se brzy otelila. Šviháním ovocných stromků se měl ovocný sad probudit ze zimního spánku k další úrodě. Vdaným ženám se pomlázkou vyháněl zlý jazyk. Šlehalo se také na znamení přátelství mezi rodinami – děti nechodily k těm sousedům, jejichž rodiče nebyli zadobře.
POMLÁZKA ( tedy prut - nástroj ke šlehání) měla a má mnoho podob i krajových názvů.
BINOVAČKA A VINOVAČKA – pomlázka pletená z prutů vinné révy.
DYNOVAČKA – z Chodska, znamená nástroj šlehání a koledu.
HODOVAČKA – odvozené od hodu ( velkého svátku, spojeného s hostinou).
MRSKOT, MRSKANDA, ŠLAHAČKA, SEKAČKA, VYPLÁCÁNÍ, KORBÁČ, METLA, ŽÍLA, KARABÁČ...

Pentle, mašle
Pokud děvče při pondělní koledě navázalo na pomlázku barevnou
mašli, mohlo se v ní skrývat tajné poselství. Červenou barvou naznačovala,
že má hocha ráda. Modrou barvou mu dávala naději. Chlapec obdarovaný
zelenou stuhou byl oblíbený. Kdo obdržel stuhu žluté barvy,
byl neoblíbený a dívka mu dávala najevo svůj nezájem.
 

Hledání velikonočních hnízd
Ráno, o velikonoční neděli, smějí děti hledat jejich rodiči schovaná velikonoční vajíčka. Ale proč se vůbec vajíčka schovávají a kdy vznikla tato tradice, nikdo přesně neví.